Prohlášení Kritického klubu
Z a c h r a ň m e L
o m n i c k é p i n k y
Zní to jako sen. Na okraji průmyslového
Sokolova, uprostřed dolů a výsypek, existuje pět kilometrů čtverečních půvabné,
divoké a zcela jedinečné jezerní krajiny s natolik mimořádnou rozmanitostí
rostlin a tvorů, že se může srovnávat i s národní biosférickou přírodní
rezervaci Pálava. Překvapení přírodovědci zde již našli více než čtyři
stovky rostlinných a ještě mnohem více živočišných druhů. Z toho jen dřevin
přes 50 druhů a motýlů neuvěřitelných více než 350 druhů. Ten sen je
skutečný a má jméno Lomnické pinky. Představuje poddolovanou, ale
podivuhodně zachovalou oázu někdejší romantické podkrušnohorské krajiny
19. století, ráj nedotčený zemědělskou
chemizací, ozvláštněný stovkami propadlin plných průzračné dešťové
vody a jinde nevídaného života.
Roste tu velmi vzácná a kriticky ohrožená vratička heřmánkolistá,
masožravá bublinatka jižní, silně ohrožený hvozdík pyšný, rdest alpský
nebo trávolistý. Zákonem přísně chránění jsou i zdejší obyvatelé
ropucha krátkonohá a zelená, rosnička zelená, skokan rašelinný, čolek
velký, ještěrka obecná, modrásek očkovaný nebo blatnice bahenní. Naprostým
unikátem, obývajícím velkou pinku Lví Dvůr, je hnědásek chrastavcový, téměř
vyhynulý motýl přísně chráněný Bernskou úmluvou o ochraně fauny a flóry,
Směrnicí Rady Evropského společenství, evropským projektem Natura 2000 a
podle nové Koncepce ochrany přírody a krajiny Karlovarského kraje mimořádně
významný druh pro ochranu fauny tohoto regionu.
Tento nebývalý a zcela jedinečný soubor rozmanitých vodních, lučních
i lesních biotopů skýtá klidný úkryt, potravu i hnízdiště mnoha druhům
ptáků a slouží také jako významná zastávka a křižovatka hejnům táhnoucím
napříč Evropou. Zdejší neobyčejně cenná mokřadní společenstva jsou
bohatá na porosty orobinců, ostřic, pcháčů a
obývá je nesčetně druhů vzácného hmyzu jako chrostík, potápník
a buchanka. Druhové bohatství těchto zdejších biotopů je podle odborníků
pro českou kulturní krajinu zcela mimořádné.
Těžko si lze představit lepší útočiště a přirozený zdroj života
pro budoucí zpětné rozšiřování rostlinných a živočišných druhů při
znovuosidlování příměstského území kolem dokola zdevastovaného
povrchovou těžbou uhlí. Příroda zde sama nabízí ten nejefektivnější a
nejlevnější způsob rekultivace. Těžko si lze v Sokolově představit krásnější
vycházku, než na přírodní naučnou trasu Lomnické pinky naplánovanou v
nedávné osvícené studii architektů Ing. Romana Kouckého a Ing. Mileny Novákové
Na hraně okolo Sokolova. Těžko si lze v Sokolově představit větší
turistickou atrakci, než je unikátní "krajina luk s desítkami jezírek
schovaných v šípkových a hlohových keřích či březových hájích, vzácnou
květenou, mezi kterou nechybí hmyzožravé bublinatky, krajina nebývale bohatá
ptactvem i obojživelníky", jak popisuje Lomnické pinky sokolovský
biolog RNDr, Jaroslav Michálek v půvabné několikajazyčné publikaci místního
muzea nazvané Příroda Sokolovska.
Ten sen se ale nyní stává noční můrou. Těžaři uhlí se dovolávají třicet let starého rozhodnutí komunistických úřadů, které zahrnuly jedinečné přírodní biocentrum Lomnické pinky do tzv. dobývacího prostoru. Odřezávají přítoky vody a rovnají se zemí les tvořící poslední hranici mezi pinkovištěm a důlními velkostroji. Útočiště stovek biologických druhů včetně přísně i mezinárodně chráněných rostlin a živočichů se má během několika let proměnit v obří mrtvou jámu. Nulovou ochranu pinkoviště a dokonce souhlas orgánů zodpovědných za ochranu přírody se těžařům daří dosáhnout tím, že již několik let organizují tzv. přemisťování vzácných organismů na nedalekou výsypku. Výsledky této akce jsou přitom přirozeně problematické, a to zejména u vodních živočichů, jak v časopisu Ochrana přírody uvedl RNDr. Ivo Přikryl z firmy Enki Třeboň, která přemisťování uskutečňuje: "Tito tvorové si evidentně vybírají vhodné nádrže a toky a vlastnosti půdy i chemismus vody jsou na výsypkách výrazně odlišné od původní lokality".
Lomnické pinky lze ještě zachránit, a to jejich urychleným prosazením na seznam zvláště chráněných území, například jako přírodní památku podle § 36 zákona č. 114/1992 Sbírky. Vyzýváme proto všechny orgány ochrany přírody: Zachraňme sokolovský přírodní unikát Lomnické pinky, dostůjme platným zákonným předpisům a mezinárodním úmluvám naší země o kriticky ohrožených organismech. Nenechme v době nadbytku a vývozu elektrické energie z ČR, v době skleníkových změn klimatu kvůli spalování fosilních paliv nevratně zvítězit několikaletý energetický zájem nad staletým zájmem biologické rozmanitosti přírody kolem nás, našich dětí a vnuků. Nenechme si vzít sen, který je skutečností – Lomnické pinky.
Vyšlo dne 1.2.2007 jako dokument č.1 Kritického klubu (KrK) v Sokolově
Druhý dokument Kritického klubu (KrK) v Sokolově dne 24.5.2007
Konečně
Konečně zaznělo naplno a nahlas to, co Sokolovsko dosud jen tušilo.
Starostové měst a obcí, krajští radní, předsedové mikroregionů, odboráři,
sdružení podnikatelů, sociální demokraté, komunisté, fotbaloví a hokejoví
funkcionáři formulovali - v reakci na náš návrh ochrany Lomnických pinek -
svou vizi budoucnosti regionu po blížícím se skončení těžby uhlí. Tato
vize je skličující: za několik let tisíce lidí bez práce, podniky bez zakázek,
úpadek, chudoba, promrzlé a neosvětlené domácnosti, mládež ze zkrachovalých
sportovních oddílů a škol bezradně bloumající ulicemi, fotbaloví a
hokejoví fanoušci bez povyražení. To vše z jediného důvodu: zavlečení
rozhodujících oblastí života regionu do jednostranné závislosti na
neperspektivní těžbě uhlí. Proč to došlo tak daleko? Proč neexistují
dlouhodobě udržitelné, na těžbě nezávislé alternativy rozvoje regionu?
Kdo dal několika jednotlivcům, ovládajícím těžbu bez budoucnosti, moc ovládat
i výchovu mládeže, plány samosprávy, vize politiky a dokonce i ochranu přírody?
Vítáme, že se Sokolovsko začalo konečně vážně zamýšlet nad touto
situací. Oceňujeme, že rozhodující představitelé veřejného i sportovního
života našli odvahu ji veřejně přiznat a pojmenovat. To však nestačí.
Pokušení "po nás potopa" je příliš velké, zvláště rozhodují-li
dnes lidé spojující zbytek svého života se zbytky zisků z těžby. Jejich
recept na všechny problémy regionu způsobované závislostí na těžbě zní:
Těžit ještě více. Kam ale taková cesta vede? Opravdu přejí manažeři,
politici, úřady a sportovní funkcionáři našim dětem návrat mraků uhelného
prachu a všech vážných zdravotních důsledků, které přinese Sokolovu zničení
posledního zeleného filtru mezi doly a městem, Lomnického lesa a pinkoviště,
a plánovaná těžba v bezprostřední blízkosti města? Opravdu přejí
odbory nové generaci pracujících jen jedinou perspektivu slepé uličky končící
těžby? Opravdu přejí orgány ochrany přírody dalším kriticky ohroženým
rostlinným a živočišným druhům definitivní likvidaci v našem regionu?
Představitelé států Evropské unie včetně naší republiky se nyní
dohodli na závazném snížení emise tzv. skleníkových plynů, jejichž největším
zdrojem je uhlí, do roku 2020 o 20 procent. Česká vláda proto prosazuje daňovou
reformu, ve které výrazně znevýhodňuje spalování uhlí. Stejné bude zaměření
strukturálních rozvojových dotací Evropské unie novým členským zemím. Má-li
mít náš region skutečnou perspektivu rozvoje, stává se tak každé prodlužování
závislosti Sokolovska na těžbě uhlí nebezpečnou překážkou.
Vyzýváme proto všechny představitele veřejné správy, politického, hospodářského
i spolkového života: myslete i na zítřek a vyvažte Sokolovsko z totální závislosti
na neperspektivní a škodlivé těžbě uhlí. Vytvořte a uveďte v život
trvale udržitelné alternativy rozvoje regionu. Dejte Sokolovsku jinou, lepší
vizi. Konečně.
Zveřejněno jako druhý dokument Kritického klubu (KrK) v Sokolově dne
24.5.2007
Kritický klub zároveň oznamuje, že vzhledem k bezprecedentnímu politickému
a mediálnímu napadání svých dosavadních mluvčích ze "snahy
zviditelnit se" ruší pověření těchto mluvčích a nadále se bude
vyjadřovat pouze kolektivně formou svých dokumentů. Věříme, že se tak
snad adresáti našich podnětů začnou více zabývat jejich obsahem, než
osobami našich členů.