ROZHOVOR Jan Hadrava

je v poslední době spojován hlavně se sokolovským Kritickým klubem a jeho iniciativou, aby byly Lomnické pinky, v nichž je řada ohrožených rostlin a živočichů, vyhlášeny chráněným územím

Sokolov - Jméno bývalého loketského starosty a senátora Jana Hadravy se v poslední době objevuje hlavně v souvislosti se sokolovským Kritickým klubem a především s iniciativou, aby byly Lomnické pinky, v nichž se vyskytuje řada ohrožených rostlin a živočichů, vyhlášeny chráněným územím.

O Kritickém klubu se sice hodně hovoří, téměř nikdo o tomto sdružení nic bližšího neví. Můžete klub představit? Kritický klub je uskupení lidí, kteří se chtějí občansky, velice přirozeně angažovat, otevírat prostor pro debatu. Angažmá nemá být nijak agresivní, čistě občanské. Demokracie totiž není dána jenom nějakým aktem, ale měla by být přítomna v každodenním životě. Kritický klub chce nejen kritizovat, ale chce iniciovat debatu, a tím rozšiřovat pole občanské společnosti. Kritický klub je místem setkání přátel a lidí, kteří mají podobné zájmy. Z koníčků některých z nás vyplývá, že se nevyhýbáme literatuře, poezii, recitaci. Předčítali jsme si například články, které o nás vyšly a bylo to velice zajímavé, dobře jsme se bavili. Jde hlavně o setkávání přátel a ne vždy z toho musí vzejít něco kritického. Nejsme klub, který by chtěl kritizovat za každou cenu. Jsme otevření všem, ale musí mezi námi být vnitřní souznění. Chceme mít pohodu, radovat se a smát a ne se hádat. I když na některé věci, jak se ukázalo, máme rozdílné názory, není to tak konfliktní, abychom se z toho nějak stresovali.

* Návrh na ochranu Lomnických pinek vyvolal bouřlivé reakce, přišla i nařčení, že se vám nejedná tolik o přírodu, jako spíš o zviditelnění. Jak to vnímáte?

Námět na ochranu pinek jsme podali v určité občanské naivitě. Nečekali jsme, že nám někdo začne podsouvat nějaké jiné cíle, třeba mocenské. Příznačné je, že reakce byla neadekvátní. Ukázalo se, jak vlastně občanská společnost nefunguje. Nic proti tomu, kdyby se kolektivy pracujících vyjadřovaly tak, jak se vyjadřovaly. Ale ony byly iniciovány, nasměrovány, dá se říci že i vydírány. Zastavíme, nedáme, přestaneme sponzorovat! Rovněž se ukázalo, kdo tady má moc. Není dobře, když monopolní firma zasahuje tímto způsobem do občanské společnosti.

* Nedávno jste se vyjádřil, že vám reakce odborářů ze Sokolovské uhelné připomínají padesátá léta. Opravdu je to tak špatné?

K padesátým letům... Každá analogie, každé přirovnání trochu kulhá. Mluvil jsem hlavně o formě reakcí. V padesátých letech bych už byl možná popravený nebo bych v Jáchymově rozebíral atom. Samozřejmě, že rámec demokracie existuje. Neznamená to, že když občan něco řekne, tak že má vždy pravdu. Ale nemělo by se stát, že by mu v rámci debaty bylo podsouváno, že něco myslí jinak. My jsme nechtěně simulovali, co se stane, až moloch Sokolovské uhelné už nebude mít co těžit. To, co se zatím ukázalo, že se nedá vyloučit snaha změnit těžební limity. Hrozí, že se bude argumentovat hrozbou vysoké nezaměstnanosti, potřebami kolektivů pracujících. Společenské a sportovní organizace se začnou ptát, kdo nás proboha bude sponzorovat? Nebylo by lepší se už teď připravovat na situaci, kdy už tady Sokolovská uhelná nebude?

* Jsou Lomnické pinky opravdu tak jedinečné? Co na to říkají odborníci?

Nejsme ekologové a určitě bychom nebránili pinky vlastními těly. Naše snaha o záchranu Lomnických pinek se opírá o studie, které uvádějí, jak je tam flóra a fauna bohatá, různorodá. S pinkami se počítá i v projektu výletních míst okolo Sokolova. Samozřejmě jsem se tam byl podívat, na první pohled to nepůsobí krásně, ale věřím odborníkům, že tam vzácné a ohrožené živočichy a rostlinky zjistili. Naše výzva znamená spíš snahu po otevření diskuse. Neděláme si nárok na pravdu, vycházíme ze skutečností, které zjistili odborníci. Orgán ochrany přírody musí posoudit, zda je z dlouhodobého hlediska pro lidi zachování pinek důležité.

* Jaký pocit máte z reakcí horníků vy osobně?

Se Sokolovskou uhelnou už dlouho nemám dobré vztahy. Pozemky, které prodávalo město Loket Sokolovské uhelné, prodávalo co nejdráž, vyjednávání se mnou byla velice tvrdá a dosti osobní. V některých případech jsme dokonce dali přednost jiným zájemcům. Animozita vůči mé osobě samozřejmě existuje. To mi ale spíš dodává optimismu, chvílemi mám pocit, jako bych se vracel do disidentských dob.

* Někteří kritici vám vyčítají, že jste měl o zachování pinek bojovat už v době, kdy jste působil v Senátu.

To jsem určitě mohl, ale já jsem o tom nevěděl. Když jsem o tom nevěděl, tak jsem nereagoval. Žádná ekologická iniciativa, která by to měla mít v popisu práce, mě na problém pinek neupozornila. Jinak bych se pochopitelně angažoval. Moje zaměření v Senátu navíc nebylo takové, abych brouzdal po krajině a hledal ekologické problémy.

* Uvažujete o návratu do politiky?

Mě politika vždycky bavila, ale atmosféra se změnila, forma debaty zprimitivněla jak v parlamentu, tak i na lokální úrovni. Motá se tam moc peněz, zájmy jsou většinou povrchní bez jakékoliv vize a hloubky. Z rozhovorů s některými politiky mám pocit jakési vrchnosti a až příliš velkého pragmatismu. Je to takové dispečerské řízení ze dne na den. Hlavně že jsou prachy a že něco postavíme, třeba další supermarket. To je ale úloha pro jiný typ politiků, než jsem já.

***

* Kritický klub Sokolov

Kritický klub, o němž se začalo hovořit v souvislosti se snahou o záchranu Lomnických pinek, založilo na začátku letošního roku několik dlouholetých přátel s podobnými zájmy okolo bývalého senátora a někdejšího starosty Lokte Jana Hadravy. Klub, který je hlavně debatním fórem, má asi dvě desítky členů. Podle Jana Hadravy se sdružení zabývá také literaturou a poezií, chce se ale vyjadřovat a vyvolávat diskuzi o problémech regionu. Seskupení je sice otevřené, podmínkou přijetí je ale podle Jana Hadravy souhlas členů klubu.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj